Naše planeta bývala odedávna obývána nejrůznějšími druhy kouzelných bytostí. Byla jich vždy pestrá škála a žádný z nich nedominoval. To dokázal až člověk.
Kouzelní stáli u celého vývoje lidského rodu a jak se dá číst v historických textech, zpočátku člověka nepovažovali za nic významnějšího než bizarní a bezbrannou bytost bez schopnosti kouzlit. Proto některé národy kouzelných přišly mezi lidi a učily je. Rychlý rozvoj lidí všechny překvapil. Objevily se naopak hlasy, že je třeba se lidí bát. Agresivní kouzelné bytosti masakrovaly lidské osady a napadaly také ty, kteří se lidí zastávali. Někdy v té době byl ustanoven řád azírů.
Během těchto válek se rozvoj lidské společnosti nezastavil a přišla antika. V této době byla ještě přítomnost kouzelných všeobecně známá. Historické záznamy o nich bývají ovšem lidskými historiky mylně vykládány jako báje o bozích a nestvůrách.
Jak rostla moc lidí, rostla také jejich pýcha a strach z příliš velké moci kouzelných. Někdy kolem roku sto před Kristem začaly velké pogromy na kouzelné bytosti a jejich vyhánění. Po zániku západořímské říše se ztratily všechny záznamy o pomoci, kterou kouzelní lidem nezištně poskytovali, a cesta k opětovnému smíření obou národů se zdála navždy uzavřená. Kouzelní se začali ukrývat v pátém rozměru, stavět si tajná podzemní sídla a přes lidmi prchali.
Ke konci středověku podnikli kouzelní poslední pokus se opětovně zblížit s lidmi, výsledkem však byla mánie honů na čarodejnice. I když dopadených s opravdovými kouzelnými schopnostmi bylo jen velmi málo (a ještě méně bylo těch, kteří neutekli a byli opravdu popraveni), byli kouzelní opravdu vyděšeni lidskou posedlostí a na pět století se od nich úplně distancovali. Mezitím proběhla průmyslová revoluce a tak se stalo, že mezi kouzelné nikdy nepronikla žádná technika.
Korunou všeho bylo nešťastné dvacáté století. Sice se to málo ví, ale oba velké totalitní režimy se pokusily využít magie k dalšímu ovládání lidí. Když totalita padla, kouzelníci si odpřisáhli, že už se to nikdy nestane, a převzali iniciativu v organizaci známé jako DnM.
Během dob, kdy byli lidé a kouzelní odděleni, přestali lidé na existenci kouzel úplně věřit, tím pádem skončilo všechno pronásledování. Kouzelní se začínají mísit s lidmi a někteří o sobě ochotně vyprávějí. DnM se snaží držet kouzelné a lidi oddělené, všem je ale jasné, že se jedná o nesplnitelný úkol (hlavně v době sociálních sítí a masmédií, kdy se každá informace šíří třicetkrát rychleji než jak tomu bylo dosud).
Existují tři prognózy budoucnosti. Podle jedné se lidé zničí tak rychle, jako se vypracovali, a svět znovu zbyde pro kouzelné. Podle druhé naopak lidé vyhráli a kouzelní se mají ukrýt nebo přejít do lidské společnosti. Nejvíce hlasů ale doufá v to, že existence kouzelných bude lidmi postupně znovu odhalena a obě společnosti budou moci žít vedle sebe jako zpočátku.
Vznešenější (alespoň podle jejich slov) kouzelné bytosti se sdružují do klanů. Některé klany jsou staré i tisíce let. Klany sídlí v ukrytých palácích a lidí si obvykle vůbec nevšímají. Mají mezi sebou složité politické vztahy plné intrik.
Mnohem více kouzelných ale žije osamoceně nebo v uzších rodinách, obvykle se označují jako Toulaví. Toulaví se často přátelí s lidmi (hlavně s dětmi), i když ne vždy dají najevo svou pravou totožnost. Odhaduje se, že každý pátý člověk na zemi se někdy s někým z nich setkal.
Politika DnM vedla ke zvláštnímu paradoxu: lidská města jsou v současné době pvažovány kouzelnými za jakési neutrální území. Uchylují se tam proto ty bytosti, které musely svůj svět opustit - někteří kvůli zločinům, někteří jen kvůli politickým pletichám.
